Co je vlastně Suan Mokkh?
Suan Mokkh znamená přibližně „Zahrada osvobození“. Jde o buddhistický klášter a meditační centrum v provincii Surat Thani na jihu Thajska, které založil buddhistický učitel Buddhadasa Bhikkhu v roce 1932.
Pro zahraniční návštěvníky funguje Suan Mokkh International Dharma Hermitage, kde probíhají anglicky vedené silent meditation retreaty.
A ano – „silent“ tady opravdu znamená ticho.
Suan Mokkh svůj program oficiálně označuje jako desetidenní retreat. Registrace ale probíhá už poslední den předchozího měsíce, kdy večer začíná ticho, a odchází se ráno 11. dne. Proto se při popisu celého pobytu snadno setkáš i s jedenácti kalendářními dny.
Rezervace přes Booking? Zapomeň.
Na tenhle pobyt se podle současných pravidel nepřihlašuješ klasicky online.
Registrace probíhá osobně poslední den předchozího měsíce. Rezervace dopředu není možná a centrum funguje na principu „first come, first serve“.
Tohle je mimochodem jedna z věcí, která mě na Suan Mokkh baví i zpětně.
V době, kdy jde skoro všechno rezervovat třemi kliknutími z telefonu, existuje místo, kam prostě musíš přijet a zjistit, jestli to vyjde.
Je to opravdu někde v džungli?
Přesná poloha bývá pro leckoho překvapení. Pár základních bodů k orientaci:
- Hlavní Wat Suan Mokkh leží u dálnice Highway 41.
- International Dharma Hermitage je asi 1,5 km (přibližně 20 minut pěšky) od hlavního kláštera.
- Leží na druhé straně dálnice, v klidném místě za kopcem.
- Samotný areál je silně zalesněný, přírodní.
Co tam člověk dobrovolně podstupuje?
Suan Mokkh není wellness s trochou meditace mezi snídaní a masáží.
Podle současných pravidel účastníci dodržují úplné ticho, zůstávají v areálu a řídí se pravidly retreatu.
Den začíná kolem čtvrté ráno. Střídá se meditace vsedě, vestoje a za chůze, přednášky o Dhammě, cvičení a práce pro komunitu.
Jí se dvě vegetariánská jídla denně. Večer je jen čaj. Telefon a další elektroniku během retreatu nepoužíváš.
Typický den vypadá přibližně takto:
- 04:00vstávání
- 05:15pohybové cvičení / mindful movement
- 08:00snídaně a úklidové povinnosti
- 12:30oběd a úklidové povinnosti
- 18:00čaj a horké prameny
- 21:00večerka
- 21:30zhasnout
Mezi tím se střídá meditace vsedě i za chůze, přednášky o Dhammě a instrukce.
Co bylo nejtěžší?
Ne betonová postel. Ne dřevěný polštář. Ne hlad. Ne komáři. Ani vstávání ve čtyři ráno.
Nemluvit.
Dokud můžeš mluvit, ani si neuvědomuješ, kolik věcí během dne potřebuješ někomu říct. Něco tě štve. Něco tě rozesměje. Někoho si všimneš. Něčeho se bojíš. Napadne tě úplná kravina a automaticky ji chceš někomu sdělit.
A najednou nemůžeš.
Nemůžeš ani člověku vedle sebe říct: „Ty vole, tohle už je trochu moc.“
Tak to zůstane v hlavě. A další věc taky. A další.
Právě tohle pro mě bylo na celém pobytu mnohem těžší než fyzické nepohodlí.
Co se stane po několika dnech ticha?
To už je příběh z knihy.
Nechci sem překopírovat kapitolu a připravit ji tím o to, co na ní funguje.
V knize se dozvíš, proč jsem do kláštera vůbec jel, jak jsem se tam uprostřed noci dostával, co se stalo během pobytu a proč jsem nakonec odcházel dřív, než jsem původně plánoval.
Kapitola se nejmenuje „Klášter v džungli“ náhodou.
